Dá se říct, že každá kočka, která přišla do našeho chovu, byla učitelkou. Tímto jim všem moc děkuji za znalosti, které jsem si díky nim osvojila a můžu je předávat dál tak, aby k určitým nemocem vůbec nedošlo a pokud ano, aby byly včas podchyceny a léčeny.

Zejména děkuji Ježevičce a Raďulce, které již nejsou mezi námi, ale zůstávají napořád v naších srdcích.

Poznatky: chování a hypertyreóza

Ježulka byla mojí první kočkou. Když jsme ji vybírali, kladli jsme maximální důraz na povahu vzhledem k tomu, že jsem neměla s kočkami velké zkušenosti. Chovatelka z Ruska mi sdělila, že povaha je úžasná, tak jako u všech jejích koček, tak jsme byli klidní. Přiletělo nádherné modrooké koťátko něvské maškarády, které během transportu nemělo nejmenší problém, vše zvládalo v naprostém klidu. Doma se Ježulka okamžitě bez bázně zabydlela, ale ouha, jakmile jsme ji chtěli pohladit, bylo na ní hned vidět, že tohle zrovna nemusí. Mnohem větší vzpouzení nastalo, když jsme ji chtěli vzít do náruče. Na základě rad chovatelů, jsme ji pomaličku začali učit většímu kontaktu až po učení výstavní pozice. První pokousání na výstavě jsem si vysloužila, když ji bylo osm měsíců a další v roce. Mnoho chovatelů si myslelo, že mě to odradí, ale my obě to nevzdaly. Výstavy jsme sice zanechaly výstavami a já se zaměřila na pečlivé sledování Ježulčiného chování. Brzy bylo jasné, že tato kočka prostě nesnese přílišnou fixaci při držení. Po tomto zjištění konflikty téměř vymizely. Ježulka nám dala čtyři vrhy nádherných koťátek, z nichž zejména kluci vynikají úžasnou povahou. Ježulka nás opustila ve věku 13 let po tříletém boji s hyperthyreózou (onemocnění štítné žlázy, projevující se nadměrnou tvorbou hormonů) – velmi časté onemocnění u starších koček. Hladinu hormonů jsme korigovali hormonální terapií, bohužel však jen tři roky, dál už to její tělíčko nezvládlo.

Poznatky: Herpesvirus a vchlípení víčka (entropium)

Nejúžasnější syn Ježevičky, se kterým jsem zažívala na výstavách jedno vítězství za druhým. Neskutečná povaha a neskutečné tělo – asi největší sibiřák v České republice. Bohužel se nám v jeho pěti letech vrátil z krytí v tak zuboženém stavu, že musel okamžitě na kapačky na kliniku (kýchal, tekly mu oči a byl zcela letargický). Netušili jsme co mu je, ale i přesto jsme ho ihned separovali od ostatních. Kočička Eira ten den zrovna porodila. Do dvou dnů přišly výsledky testů a diagnóza byla děsivá: herpesvirus – i přes očkování (podrobný popis celého onemocnění uveřejním v samostatném článku). Bohužel viry na uzdě neudržíte i při té nejlepší dostupné karanténě, kterou můžete vytvořit v domácím prostředí, a tak postupně onemocněli všichni – s mírnějšími či vážnějšími symptomy. Novorozená koťátka se nám nepodařilo přes veškerou snahu zachránit a tak jsme třináctý den jejich života museli s nimi jít na eutanázii. Ještě teď mi tečou slzy. Nyní je Dumík spokojený kastrát. V nedávné době jsme u něj řešili stále více zanícené levé oko. Konečná diagnóza byla stanovena jako vchlípené víčko (entropium). Dumík podstoupil operaci a již v den operace by člověk nepoznal, že měl s očičkem něco v nepořádku.

Poznatky: deformovaný slzný kanálek, pyometra, chování

Eiruška je krásnou dcerou Ježevičky, která se jevila jako velmi nadějná v rámci chovu. Bohužel po prodělaném herpesviru a následné ztrátě koťátek se u ní vyvinula pyometra, která vedla ke kastraci. V souvislosti s touto psychickou zátěží se změnilo i Eiruščino chování s tím, že se přestala snášet s ostatními a my ji museli určitý čas oddělovat. K oddělování docházelo zejména během doby, kdy jsme řešili její zanícené oko. Speciálním vyšetřením se zjistilo, že se jedná o deformaci očního kanálku, který nelze zprůchodnit. Podpůrnou léčbou se nyní aspoň minimalizují záněty a Eiruška může spokojeně žít ve své nové rodině, kde má výsostní postavení.