S Terezou jsme se seznámily na kurzech Vysmáté kočky, kde nás spojila společná vášeň pro naše čtyřnohé chlupáče. Tereza dnes inspiruje tisíce lidí na sociálních sítích pod profilem TerezaZoo, kde sdílí svůj život s kočkami, tipy na péči o ně, ale i momentky plné humoru a lásky. V našem rozhovoru jsme se jí zeptaly, jak to všechno začalo — a kam ji její „kočičí cesta“ dovedla.
Terezo, můžeš nám na úvod říct, jak vlastně vznikl nápad založit profil @terezazoo na Instagramu a Facebooku? Co Tě k tomu vedlo?
Já původně měla Instagram věnovaný knihám a naprosto mě to pohltilo a bavilo. Líbilo se mi sdílet moje oblíbené knihy, psát recenze, komunikovat s dalšími čtenáři a celkově sdílet kousek ze svého života, který by mohl někoho zajímat. Problém ale byl, že jsem neměla tolik času číst, tudíž postupem času nebylo co přidávat. Tak jsem přemýšlela, co můžu sdílet, když knihy to nejsou? A někdo mně blízký mi položil otázku: „V čem vynikáš? Co je na tobě zajímavé?“ A já si říkám: „Nic, jen moje kočky!“ A proto vznikl nový profil s kočkami, což mě pohltilo ještě víc než knihy. Spojila jsem totiž dva své oblíbené zájmy dohromady – péči o zvířata a sociální sítě. A jelikož mám i další zvířata a u nás doma je to doslova jako v ZOO, vznikl název TerezaZoo.
Na Tvém profilu se to hemží fotkami a příběhy ze života s kočkami — jak Tvoje „kočičí láska“ vlastně začala? Která kočka byla tvoje první?
Začalo to už v dětství, kdy jsem si jako dítě vytvořila svůj plakát snů – na papír jsem si nalepila věci, které jednou chci. Byla tam obrovská vila, byl tam obrázek nablýskaného Rolls Royce, byl tam fríský kůň a byl tam i obrázek mainské mývalí kočky. Protože jsou tak obrovské, vznešené a jejich naštvaný výraz je tak kouzelný! Do té doby jsem měla jen morčata a papouška (který je mimochodem stále se mnou) a na pětičlennou rodinu to bylo v bytě ažaž. A pak jsem jednoho dne vylétla z hnízda a bydlela v pronájmu, ve smlouvě klasicky zakázaná zvířata. Ten zlom nastal až na operačním sále, kde jsem skončila se slepým střevem. Hrozně jsem se bála a než mě uspali, moje poslední myšlenka byla: „Za tohle si zasloužím kočku!“ Takže po návratu z nemocnice začalo studování a vybírání chovatelské stanice. A tak se k nám dostala moje první kočička Kleopatra, která má už téměř 10 let! Tak teď už jen zbývá pořídit si tu vilu a ten Rolls Royce!
Vilu a Rolls ti přejeme z celého srdce 😀 Ale zpátky ke kočkám. My jsme se poznaly díky kurzům od Vysmáté kočky. Co Tě přimělo se do těchto kurzů přihlásit?
Vždycky mě bavilo se vzdělávat. Chci vědět víc a víc – i když to zase zapomenu, nevadí!
Ale pokud má člověk doma zvíře, má na bedrech obrovskou zodpovědnost za toho úžasného tvora, který nemluví naší řečí, a ne vždy nám dokáže říct, co potřebuje. Proto myslím, že v tomhle je potřeba se vzdělávat na maximum. Nasát všechny možné informace, tak abychom byli schopni zajistit zvířatům šťastný život, který jsme jim slíbili, když jsme si je k sobě vzali. Kdysi jsem chviličku pracovala na veterině, a to byl tak neskutečný zážitek a tolik nových zkušeností, že od té doby mám ještě větší potřebu se v tomhle směru rozvíjet. Pak jsem jednoho dne narazila na stránky Vysmáté kočky, a když jsem tam našla kurzy a další materiály, nutně jsem je všechny potřebovala!
Co Tě na kurzech o výživě a stresu u koček nejvíc překvapilo nebo zaujalo? Máš nějaký tip, který sis hned odnesla domů a začala praktikovat?
Toho je spoustu! V první řadě jsem se více zaměřila na stravu svých koček. Plácala jsem se do čela, protože mám vystudovanou výživu pro sportovce a nikdy mě nenapadlo podívat se podobnýma očima i na výživu u koček! Takže jsem si odnesla hlavně uvědomění a spoustu informací, jak změnit stravu k lepšímu a jak jim zajistit kvalitnější život. Konkrétně to bylo přidání celé kořisti do jídelníčku, více masa, více mokrého krmiva. A z kurzu stresu jsem hned přidala nějaké misky navíc, poličky navíc, víc prostoru jednotlivým kočkám.
Když jsme se spolu bavily, tak jsi říkala, že díky kurzům ses naučila více naslouchat signálům svých koček. Máš pocit, že Tvé kočky se díky tomu cítí šťastnější a spokojenější?
Věřím, že ano. Ač dělám malé krůčky a pokroky, věřím, že každá tahle „změna“ vede ke spokojenosti ve smečce.
Mluvily jsme spolu o tom, že vztah s kočkami je hodně o empatii a o tom dívat se na svět jejich očima. Co bys poradila lidem, kteří s kočkami teprve začínají a chtějí pro ně vytvořit co nejlepší prostředí?
Rozhodně doporučuji jít na kurzy Vysmáté kočky! 😁 Vážně! Nebo prostě jakékoliv kurzy, nastudovat si co nejvíce informací od zkušenějších a vzdělávat se. A hlavně sledovat svoji kočku, vnímat její chování a učit se i od ní.
Tvoji sledující určitě ví, že nejsi jen „kočičí máma“, ale i autorka knih! Můžeš nám na závěr prozradit, jaké knihy jsi napsala a co Tě vedlo k tomu stát se spisovatelkou?
No, nevím, zda to vědí úplně všichni, protože o tom nemluvím tak často jako o kočkách. Ale ano, napsala jsem třídílný fantasy román FREYA. Já už psala od malička různé pohádky. Mám to asi po prababičce, která také byla pisálek. A pak se jednou v mé hlavně zformoval příběh Freyi, a jelikož jsem dlouhou dobu nemohla narazit na knihu, která by mě nějak zaujala, a já neměla co číst, rozhodla jsem, že si knihu napíšu sama ☺️
Děkujeme Tereze za její čas, otevřenost a inspiraci. Pokud vás baví nejen kočičí svět, ale i láskyplný a zodpovědný přístup ke zvířatům, rozhodně doporučujeme sledovat @terezazoo na Instagramu a Facebooku!
Já děkuji za všechny nové vědomosti a za to, že šíříte své zkušenosti mezi další kočičí rodiče, aby měly kočičky život, jaký si zaslouží.
Fotografie použité v článku byly poskytnuty autorem (@terezazoo) a použity s jeho laskavým svolením.