
(Fotografie Blanka Kořínková)
Kočky milují předvídatelnost. A taky možnost volby. Možnost rozhodnout se, jestli teď chtějí kontakt, nebo ne. Jestli chtějí být blízko, nebo raději pozorovat svět z bezpečné vzdálenosti. Jestli se nechají pohladit, nebo si jen tak projdou kolem a budou dělat, že se vlastně nic nestalo. A právě proto je jednou z nejdůležitějších věcí, které pro kočku můžeme udělat, naučit se ji v některých situacích jednoduše nechat být.
Možná to zní zvláštně. Vždyť když máme kočku rádi, chceme se jí dotýkat, hladit ji, brát ji do náruče a být s ní co nejvíc v kontaktu. Jenže kočičí pohled na svět je trochu jiný. Kočka je od přírody lovec samotář. Neznamená to, že je to samotářské zvíře, které nepotřebuje vztahy. Znamená to, že je zvyklá spoléhat se sama na sebe. Na svůj úsudek, svůj prostor, své smysly a svůj pocit bezpečí. Má velmi silnou potřebu kontroly nad tím, co se kolem ní děje. A tady často vznikají nedorozumění.
1. Když kočka projevuje přirozené chování, nechte ji na pokoji
Když se vaše kočka věnuje svým běžným denním aktivitám, většinou je pro ni nejlepší, když ji necháte úplně v klidu. Nesahejte na ni. Nemluvte na ni. Nevyrušujte ji. Nesnažte se ji zapojit do interakce. Prostě ji nechte dělat to, co právě dělá.
Nerušte ji, když:
Ano, víme. Nechat spící chlupatou a tak roztomilou kuličku být je někdy těžší, než se zdá. Ale právě spánek, odpočinek a péče o srst jsou chvíle, kdy kočka naši pozornost opravdu nepotřebuje. Nepotřebuje komentář, pohlazení, pusinku na hlavu ani kontrolní otázku, jestli je „hodná kočička“. Potřebuje klid.
Stejně tak je důležité ignorovat i některé nežádoucí chování, pokud nejde o nebezpečnou situaci. Když na něj reagujeme pozorností, mluvením, zvedáním, okřikováním nebo jinou výraznou reakcí, můžeme takové chování nechtěně posílit.
Kočka si totiž nezapíše jen: „Tohle nemám dělat.“
Ona si velmi často zapíše: „Aha, tohle funguje. Tohle přivolá člověka.“
Samozřejmě existují výjimky. Pokud hrozí nebezpečí, napětí mezi kočkami, zdravotní problém nebo jiná situace, kde je potřeba zasáhnout, zasáhněte. To je jasné. Ale v běžném každodenním životě platí jednoduché pravidlo: když kočka dělá nějakou svou přirozenou činnost, nechte ji v klidu dělat tu činnost.
2. Když se kočce nemůžete podívat do očí, dělejte, že tam není
Kočky vnímají bezpečí jinak než my. A jedna věc je pro ně velmi důležitá: předvídatelnost. Pokud vás kočka nevidí, často se chová tak, jako byste ani vy neviděli ji. A teď si představte situaci z jejího pohledu. Leží zády k vám. Odpočívá. Spí. Je schovaná v pelíšku, pod dekou, v krabici, za závěsem nebo někde, kde má pocit, že má konečně klid.
A najednou přijde člověk, řekne „jeee, jsi tady!“, pohladí ji, vezme ji do náruče nebo ji začne mazlit. Pro nás roztomilý moment. Pro kočku často nepříjemné překvapení. Kočka si z takové situace může odnést velmi jednoduchý závěr: „Tady to není úplně bezpečné. Příště si musím lehnout dál. Výš. Níž. Víc do úkrytu. Nebo někam, kde mě nenajdou.“
A pokud kočky něco opravdu oceňují, je to právě předvídatelnost. Potřebují vědět, že když odpočívají, nikdo je nebude přepadávat láskou. Když kočka leží zády k vám, je pod něčím, za něčím, v jiné místnosti nebo v úkrytu, nechte ji být. Netýká se to samozřejmě přátelského kočičího pozdravu, kdy k vám kočka sama přijde a nastaví vám nějakou část svého těla k podrbání. To je jiná situace. Tam kontakt nabízí ona.
Tady mluvíme o chvílích, kdy odpočívá, nevěnuje vám pozornost a nevyzývá vás ke kontaktu. Tím, že ji necháte v klidu, jí říkáte: „Jsi v bezpečí. Nebudu tě překvapovat. Nebudu tě lekat. Můžeš mi věřit.“
A právě tak se buduje důvěra.
3. Nejdřív nabídněte ruku k očichání. Vždycky.
Kočky rády vědí, co se bude dít. A protože na velmi krátkou vzdálenost nevnímají očima detaily tak dobře jako my, je pro ně čich zásadní. Proto kočku nikdy nehlaďte jen tak shora. Ruka, která se náhle objeví nad hlavou, může být pro mnoho koček nepříjemná, nečitelná nebo rovnou zastrašující.
Místo toho jí nejdřív klidně nabídněte ruku k očichání. Nechte ji, ať si vás zkontroluje. Ať si přičichne. Ať se rozhodne. Nespěchejte. Nedotýkejte se jí hned. Nedělejte z toho přepadovou akci s názvem „teď tě pohladím, protože já chci“.
Nabídněte ruku a sledujte její reakci. Pokud se o vaši ruku otře hlavičkou, dává vám svolení ke kontaktu. Říká: „Ano, tohle je v pořádku.“ Pokud se odvrátí, odejde, ztuhne, sklopí uši, uhne hlavou nebo neudělá vůbec nic, znamená to, že o hlazení právě teď nestojí.
A to je v pořádku. Když její rozhodnutí respektujete, získáváte plusové body. Kočka si to zaznamená do své excelovské tabulky a bude si to pamatovat. „Člověk nabídl kontakt. Já jsem odmítla. A nic se nestalo. Výborně. Bezpečný člověk.“
A přesně o to jde. Kočka se učí, že jste čitelní, že být s vámi je bezpečné a že s vámi má možnost volby. Možná se odvrátí poprvé. Možná i podruhé. Ale příště se může sama přiblížit. Důležité je počkat na její souhlas.
Méně nátlaku, více důvěry
Vztah s kočkou se často nezlepší tím, že se budeme snažit víc a víc. Zlepší se ve chvíli, kdy pro ni začneme být předvídatelnější, čitelnější a klidnější. Důležité je: Nechat kočku spát. Nerušit ji při jídle. Nepřekvapovat ji zezadu. Nenutit ji do hlazení. Nabídnout ruku a počkat na odpověď.
To všechno jsou malé věci, které mají pro kočku obrovský význam.
Čím víc bude mít pocit, že její signály čtete a respektujete, tím bezpečněji se s vámi bude cítit. A čím bezpečněji se cítí, tím větší je šance, že kontakt začne sama vyhledávat. A to je ta krásná kočičí ironie. Často se k nám kočka přiblíží právě ve chvíli, kdy na ni přestaneme tlačit.
Chcete kočkám rozumět ještě lépe?
Přijďte na naše prezenční kurzy, kde si ukážeme, jak číst kočičí chování, jak budovat důvěru a jak doma vytvořit prostředí, ve kterém se kočka opravdu cítí bezpečně.