Stres u koček (část 1)

Kočky jsou velmi senzitivní zvířata, dost často lekavá a opatrná. Někdy je můžou vyděsit i ty nejjednodušší věci. A často je pro ně těžké přizpůsobit se novému prostředí. Kočky miluji rutinu, nemají rady změny, preferují, když se stejné věci opakují ve stejnou dobu a nic nečekaného je neohrožuje. Cokoliv nečekaného může kočku vystresovat. 

Je důležité si uvědomit, že stres je přirozená emoce, všechna zvířata a všichni lidé jej v určitém okamžiku svého života zažili. Ještě před tím, než se do tématu ponoříme, pojďme se podívat na to, co je vlastně stres.

Stres – kognitivní, emoční a fyziologická reakce na událost nebo situaci v našem životě – platí to jak pro lidi, tak i pro zvířata. Stres je způsoben stresorem (událost, situace, stimuly) a jedná se o normální a zdravou reakci těla, ale to pouze v případě, že se jedná o krátkodobý stres.

Existuje eustres a distres. Eustres je pozitivní stres, jsou s ním spojené pozitivní pocity. Eustres je něco, co je člověk nebo zvíře schopno zvládnout a výsledek takové „stresové“ situace je pro člověka/zvíře pozitivní. Distres je stres negativní, nepříjemný. Distres vzniká důsledkem dlouhodobého stresu, kdy po delší době nedochází k návratu do normálního stavu. To způsobí jak duševní a emocionální napětí, a v těžkých případech také fyzické napětí. S distresem jsou spojené takové pocity jako zoufalství, bezmoc, ztráta, panika.

Když se budeme bavit o stresu a jeho negativních účincích, vlastně se budeme bavit o distresu. Každé zvíře (teď už se budeme bavit jen o kočkách) má jinou, individuální reakci na distres. 

Stres (distres, dlouhodobý stres) ovlivňuje zdraví naších koček.

Pro spokojený život kočky jsou důležité tyto tři faktory:

• Fyzické zdraví
• Možnost se chovat přirozeně
• Mentální a emocionální zdraví (Casey a Bradshaw, 2007)

Dlouhodobá emoční nerovnováha (stres = distres) může vést k agresi, nadměrné péči o sebe, nervozitě a „nevhodnému chování“. Dlouhodobý stres je také spojený se sníženou imunitou a řadou nemocí. Pokud kočka prožívá dlouhodobý stres, bude to mít dopad na její fyzické zdraví.

Dlouhodobý stres má vliv na imunitní systém koček. Dlouhodobý stres potlačuje fungování imunitního systému a tím se kočka stává náchylnější na různá bakteriální a virová onemocnění.

Stres je také predisponujícím faktorem (samozřejmě ne jediným), který vede k propuknutí a vývoji FIP u koček (Addie a kol., 2009). V případě kočičího herpes viru může stres vyvolat reaktivaci symptomů u koček, které dříve herpes virus prodělaly nebo jsou latentní nosiči infekce. Totéž platí pro calici virus, chlamydie, bordetellu a mykoplazmata.

Asi jednou z nejrozšířenějších nemocí, která je spojená se stresem, je kočičí idiopatická cystitida (FIC) – idiopatický zánět močových cest. Toto onemocnění je idiopatické, což znamená, že ve většině případů (ve více než 50% případů podle Buffington et al., 1997, Gerber a kol., 2005) nelze identifikovat žádnou fyzickou (tělesnou) příčinu onemocnění přestože postižené kočky vykazují známky zánětu močového měchýře. I když pořád ještě není jasné, co je primárním důvodem pro onemocnění FIC, stále více důkazů poukazuje na to, že stres je hlavním faktorem, který k tomu přispívá. Často se klinické příznaky objevují po nějakých dlouhodobých stresujících zážitcích.

Se stresem jsou spojené i dermatologické problémy jako je např. alopecie. Jedná se o ztrátu chlupu v důsledku olizování a okusování.

Jako následek behaviorální reakce na závažné chronické stresory (např. onemocněni) může u kočky vzniknout nutkání na nadměrnou péči o svůj kožíšek. Taková péče bude mít za následek prořídnutí chlupů nebo vykousána, lysá místa. Takový stav je často označován jako „psychogenní alopecie“, a nemůže být správně považován za „skutečnou alopecii“ (vypadávání chlupů), protože kočku netrápí vypadávaní chlupů jako takové, ale jedná se o to, že kočka sama fyzicky vytrhává chlupy nebo je okusuje poblíž jejich kořene.

K nadměrné péči může dojít kdekoli na těle, kam se kočka může dostat jazykem, ale častěji se vyskytuje v oblastech, kam se kočka dostane nejsnadněji, a to jsou boky nebo břicho.

Může se to také projevovat tím, že kočka příliš intenzivně kouše/tahá za své končetiny a/nebo drápy.  Dalším symptomem nadměrné péče může být pravidelné zvracení chomáčků srsti a v některých případech to může být jediný zjevný příznak, protože ztráta chlupů nemusí být tak velká, aby se dala poznat bez důkladného vyšetření.

Co se týče nadměrné péče u koček, stres zdaleka není v tomto případě jedinou příčinou, velký vliv na to má zdravotní stav kočky: patologický stav kůže jako infekce kůže, alergie, pocit svědění a diskomfort. Velkou roli hraje i interní (vnitřní) bolest a diskomfort jako je například u onemocnění močových cest. Také na tom můžou podílet neurologické problémy.  Stres může takové zdravotní stavy zhoršit, a právě vyvolat u kočky nutkání k nadměrné péči o svůj kožíšek a to dost často v místě bolesti – například olizování spodní části břicha může být spojeno se zánětem močových cest. Ve většině případů najdeme za nadměrnou péčí další (primární) zdravotní problém. Nadměrná péče pouze jako porucha chovaní bez zdravotních potíží v pozadí je velmi vzácná. (Hobi a kol 2011)