Tajemství vakcinace

Článek je určen milovníkům koček bez větších medicínských znalostí. Z tohoto důvodu používám minimálně odborné výrazy a snažím se problematiku vysvětlit co nejjednodušeji.

Všechny nás trápí otázka vakcinace naších koček, přemýšlíme jak často vakcinovat, jakou vakcínu použit, a v případě chovatelů – kdy koťata poprvé naočkovat, zda se objeví nějaká reakce atd. Sama jsem tímto procesem zjišťování a bádání také jako chovatelka prošla, avšak nejvíce poznatků jsem nabyla v rámci mého zaměstnání, ve firmě, která se přímo výrobou veterinárních vakcín zabývá (i když ne pro kočky).

Nejdůležitější pravidlo

VŽDY VAKCINUJEME NAPROSTO ZDRAVÁ ZVÍŘATA! Veterinář by měl provést kompletní prohlídku (níže v textu je vysvětleno proč je to tak důležité).

Liší se vakcinace od podání léku?

Ano a to výrazně.

Podáním vakcinační látky neléčíme, ale připravujeme tělo na setkání s určitým virem nebo bakterií. Tato příprava těla spočívá v tom, že imunitní systém na základě podání vakcíny vytvoří jak buněčnou imunitu tak protilátky, které jsou schopny bojovat s daným onemocněním a tím tělo ochrání (buď částečně nebo zcela). V tomto případě se jedná o tzv. aktivní imunizaci. Pasivní imunizace znamená, že se naočkuje jiné zvíře než to, které ve výsledku látku dostane – například myš. Tato myš si vytvoří protilátky proti onemocnění a ty se po odběru a zpracování aplikují zvířeti, které je nemocné jako podpůrné opatření.

Podáním léku léčíme již probíhající dané onemocnění. Léky nevytváří protilátky, které by bojovaly proti onemocnění, ale bojují s ním samy o sobě. Existují však léky, které působí preventivně (např. pro zvýšení imunity), ale tyto nikdy nevytváří protilátky proti onemocnění. Působí na jiném základu.

Existují rozdíly mezi vakcínami?

Ano, vakcíny se liší způsobem jakým je zpracována aktivní látka (tedy viry nebo bakterie) a dále počtem různých aktivních látek pro různá onemocnění v jedné vakcinační dávce.

Existuje již více typů vakcín, které lze rozdělit dle způsobu výroby (zpracování aktivní látky. Nám však zatím postačí rozdělení na dva typy používané při vakcinaci koček:

• živá – atenuovaná
• mrtvá – inaktivovaná vakcína

U živé – atenuované vakcíny se využívá oslabených virů či bakterií, které ve většině případů nezpůsobí vážné příznaky onemocnění, ale přitom dokáží vytvořit v těle specifické protilátky proti danému onemocnění.

U inaktivované vakcíny se využívá usmrcených virů či bakterií, které zcela ztratí možnost vyvolat onemocnění. Usmrcení probíhá tak, aby byla co nejvíce zachována antigenní struktura proteinů, které po vakcinaci společně s adjuvans (viz níže), vytvoří imunitní reakci se vznikem specifických protilátek.

Obecně platí, že atenuované vakcíny jsou účinnější než inaktivované, ale je nutné vzít v potaz zdravotní stav a věk vakcinovaného zvířete. Stejně tak jako užívané léky, které by mohly mít vliv na imunitní systém (např. imunosupresiva). I když je vakcinační kmen velmi oslabený, může u těchto jedinců způsobit rozvoj vakcinovaného onemocnění.

Dále se vakcíny dělí dle počtu různých aktivních látek pro různá onemocnění na:

• monovalentní – jen jedna aktivní látka pro jedno onemocnění (např. vzteklina)
• polyvalentní – více různých aktivních látek pro různá onemocnění (např. herpesvirus, kalicivirus, panleukopenie, chlamydie)

Polyvalentní vakcíny můžou existovat jako kombinované atenuované s inaktivovanou složkou (složkami).

Lze říci, že čím více složek vakcína obsahuje, tím vzniká větší zátěž pro vakcinované zvíře a můžou se objevit nežádoucí reakce. Účinnost proti jednotlivým onemocněním je každým výrobcem (držitelem registračního rozhodnutí) vakcíny řádně ověřena studiemi, takže by vakcína měla být účinná v deklarovaném rozmezí. Samozřejmě nezanedbatelnou roli hraje stav imunitního systému a celková kondice vakcinovaného zvířete.

Osobně vakcinuji koťata nejdříve méně valentní vakcínou a až při revakcinaci přidávám např. FeLV.

Co je to adjuvans?

Adjuvans jsou chemické látky, přidávané zejména do inaktivovaných vakcín pro zesílení imunitní odpovědi. Tyto látky jsou u koček spojovány se vznikem postvakcinačního sarkomu. V současné době se výrobci snaží tuto složku u kočičích vakcín eliminovat, ale pravdou je, že ne u každého typu vakcíny to lze. Je možné zvolit dva způsoby určité ochrany – buď se vakcíně s adjuvans vyhnout nebo nechat očkovat kočku do končetiny (do případně amputovatelného místa).

Zabrání vakcinace na 100% onemocnění?

U biologické látky, která pracuje s imunitním systémem nelze nikdy očekávat 100% účinnost.  Vytvoření imunity je otázkou kooperace mnoha systémových funkcí organizmu a ani u dokonale klinicky zdravého jedince nelze předvídat jaké množství protilátek si po vakcinaci vybuduje.

Každá vakcína však musí mít prokázanou účinnost a bezpečnost. Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská léková komise (EMA) a Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro USA, jenž schvalují léky a imunologické přípravky, požadují pro vakcíny účinnost nejméně 50%. Obvykle se však účinnost schválených vakcín pohybuje okolo 80%.

Dalším faktorem, ovlivňujícím účinnost vakcín, je existence mnoha druhů (serovarů) zejména virů, které se mohou lišit v různých světových oblastech. Jednoduše řečeno, zvíře může mít naočkovanou variantu A daného viru, ale nakazí se variantou B, která nebyla ve vakcíně obsažena. Výskyt jednotlivých bakterií, mutací virů a nákazových zón mapuje ve veterinární oblasti World Organization for Animal Health (OIE) a na základě jejího doporučení probíhá schvalovací proces vakcín pro jednotlivá území. Ani to však nezaručuje, že na trhu nebude již dávno překonaná vakcína, obsahující například jen jeden serovar, zatímco jiný výrobce již nabízí serovary tři. V oblasti výběru nejvhodnější vakcíny by měl být znalý váš veterinární lékař, obecně však platí, že vakcíny, které jsou nové (schválené jen pár let) mají většinou ty nejaktuálnější serovary.

Je nutné dodržovat vakcinační schéma (termíny přeočkování)?

Ano, bezpochyby. Každá vakcína má laboratorně a posléze klinicky prokázanou účinnost, která trvá určité období. Některé vakcíny není nutné po první dávce přeočkovávat (většinou živé – atenuované), jiné (inaktivované) ano. Každé vakcinační schéma má své opodstatnění, které vychází z mnoha fyzicky provedených studií. Nehledě na to, že vakcinační schéma dané vakcíny je schváleno národní institucí (u nás to je ÚSKVBL – Ústav pro státní kontrolu biopreparátů a léčiv) v určité zemi a tím pádem je pro všechny veterinární lékaře povinné postupovat tímto způsobem. V různých zemích se však můžou chválené druhy vakcín lišit. Proto je vhodné se před cestou, zejména do vzdálené ciziny, informovat na platnost očkování v cílové zemi. Tyto informace na vyžádání poskytuje Státní veterinární ústav.

Stejně tak jak se doporučuje nepřekračovat dané termíny přeočkování, stejně je nevhodné je zkracovat nebo dokonce vakcinovat např. dvakrát za rok v domnění, že zvíře bude lépe chráněno. Vysvětleme si to na jednoduchém příkladu: řádně očkovaná kočka má v době porodu určitou hladinu protilátek proti nějakému onemocnění a během kojení tyto protilátky předává koťatům. Pokud by se koťata vakcinovala proti tomuto onemocnění ještě v době kdy mají protilátky od matky, došlo by k ovlivnění imunitní reakce a to s tím výsledkem, že nové protilátky by se vytvořili zcela minimálně, nedostatečně. Vakcinace by byla k ničemu. Stejně tak by to vypadalo, pokud by se zvíře s vysokou hladinou protilátek (např. půl roku po vakcinaci) vakcinovalo znovu. Další protilátky se nevytvoří, ani imunita se tedy neposílí. Nadměrné očkování je tedy jednak zbytečné, ale i nebezpečné – dochází k zatěžování imunitního systému nevhodným způsobem, nemluvě o tom co může způsobit častá aplikace adjuvans.

Kde najdeme informace o vakcíně?

Pokud se chcete dozvědět více informací o určité vakcíně, ale třeba i o některém z léků, nehledejte v příbalovém letáku, ale vyhledejte si na internetu nebo přímo na ÚSKVBL Aktuálně registrované VLP (uskvbl.cz) SPC (Souhrn údajů o přípravku) daného přípravku. Jedná se o schválený několikastránkový dokument, obsahující všechny důležité informace o léčivu nebo vakcíně. Najdete zde složení: aktivní látky, pomocné látky, adjuvans; množství aktivních látek; vakcinační schéma; nežádoucí reakce; datum registrace/schválení a mnoho dalších užitečných informací.

Může vakcinace ovlivnit následné laboratorní testy (falešná pozitivita)?

Vždy záleží na tom jakým způsobem je test prováděn. Pokud bude zvíře testováno serologicky z krve na přítomnost protilátek proti určitému onemocnění, test po vakcinaci bude pozitivní a hladiny protilátek zřejmě dost vysoké. Pokud je test prováděn PCR metodou, která zachycuje specifický protein viru nebo bakterie, teoreticky by zvíře mohlo být pozitivní po vakcinaci živou – atenuovanou vakcínou, ale jen v případě, že by vlivem nepatřičné imunitní reakce došlo k pomnožení viru, tedy k akutnímu onemocnění. V tomto případě by byly pozitivní i rychlotesty, zachycující antigen (Ag), nikoli protilátky (Ab).

Může vakcinace zabránit skrytému nosičství onemocnění?

Vakcinace sama o sobě rozhodně skrytého nosiče určitého onemocnění neuzdraví ani jej nezbaví nosičství. Pravidelnou vakcinací všech jedinců ve skupině však můžeme předejít rozvinutí onemocnění do akutní formy a tak snížit riziko šíření viru či bakterie a následné nakažení dalších členů skupiny.